Když kousavý studený vítr prořezává tváře jako nůž, a když je země pokryta silnou vrstvou sněhu, zdá se, že svět upadá do stavu ticha a chladu. Drsná zimní zima způsobuje, že se kroky lidí zrychlují a jejich nálady jako by byly zmrazeny touto monotónní bílou. V tomto zdánlivě bez života však do mého života tiše vstoupil jediný malý květ švestky, jako nejteplejší léčivé světlo v zimě, zahřál mi srdce a rozzářil barvy života.
Stál tam tiše, jako by to byla víla vycházející ze starověké poezie, vyzařující nadpozemské kouzlo. Tento malý květ švestky stál sám na své větvi, s jednoduchým a elegantním tvarem. Na větvi bylo rozmístěno několik malých a křehkých květů švestky, něžných a vlhkých, jako by se při dotyku snadno zlomily. Tyčinky byly dlouhé, jako mihotavé hvězdy na noční obloze, které obzvláště jasně vynikaly na pozadí okvětních lístků.
Textura jeho okvětních lístků je jasně viditelná, jako by se jednalo o umělecké dílo pečlivě vytvořené přírodou. Každý okvětní lístek je lehce zvlněný, připomíná usměvavou tvář stydlivé dívky a vyzařuje z něj živost a hravost. Ačkoli se jedná o simulaci, je tak realistická, že si ji lze téměř zaměnit za skutečnou. V tu chvíli se mi zdálo, že cítím slabou vůni květů švestky a cítil jsem odolnost a odhodlání, s nimiž kvetly v chladném větru.
Umístila jsem ji do staromódní modrobílé porcelánové vázy a postavila na konferenční stolek v obývacím pokoji. Od té doby se stala nepostradatelnou součástí mého života a tiše mě doprovází každým zimním dnem. Ráno, když první sluneční paprsek prosvítá oknem a dopadá na malý květ švestky, vypadá obzvláště okouzlující a krásná.
Čas zveřejnění: 22. srpna 2025