V prudkém proudu časuJsme jako cestovatelé v hlučném světě, spěchající nohama, zatímco naše duše jsou vrstvou za vrstvou obaleny shonem a tlakem. Triviality života jsou jako jemná zrnka písku, která postupně zaplňují mezery v našich srdcích. Ty kdysi vřelé a krásné milostné city jakoby tiše a bez povšimnutí mizí a zanechávají jen pustou a osamělou scenérii. Osamělá hortenzie, jako paprsek světla pronikající mlhou, osvětluje zapomenutý koutek hluboko v našich srdcích a umožňuje nám znovu přijmout život a znovu získat dávno ztracené teplo a lásku.
Okvětní lístky této hortenzie jsou pečlivě vyrobeny z jemného hedvábí, každý z nich je realistický a zdá se, že se dokáže zachvět při sebemenším dotyku. Zářící okouzlující září pod slunečním světlem, zdá se, jako by vyprávěly starobylý a tajemný příběh. V tu chvíli mě osamělá hortenzie zcela uchvátila. Zdálo se mi, že s ní vedu rozhovor napříč časem a prostorem. V tomto rušném a hlučném světě byla jako klidná perla, která okamžitě uklidnila mou neklidnou mysl. Rozhodla jsem se vzít si ji domů a udělat z ní zářivý bod svého života.
Tato osamělá hortenzie se stala blízkým společníkem mého života. Položila jsem ji na parapet v ložnici. Každé ráno, když na ni oknem dopadne první paprsek slunce, zdá se, jako by dostala život a vyzařovala jemnou a teplou záři. Tiše jsem sedávala u postele, pozorovala ji a vnímala její klid a krásu. V tu chvíli jsem měla pocit, jako by všechny mé starosti a únava zmizely.
Když jsem se s vyčerpaným tělem vrátila domů, viděla jsem, že tam hortenzie stále tiše kvete, jako by mě vítala zpět. Jemně jsem hladila její okvětní lístky, cítila jejich jemnou texturu a postupně únava a osamělost v mém srdci mizely.
Čas zveřejnění: 23. srpna 2025